arrowUp
+420 775 603 151
annu@annu.cz

Co předchází cvičení ASÁN

Co vlastně odlišuje jógu od jiného druhu fyzické aktivity, slýcháte možná často. Odpovědi se různí, často se mluví o dechu, že se v józe víc dýchá. Pak je tu taky meditace, samozřejmě, v józe se medituje. Ten kdo o tom ví nejvíc, často jenom mlčky přihlíží a nepodílí se na těchto rozhovorech. A tak zůstává odpověď viset ve vzduchu. Co ovšem v mých očích dělá jógu tak odlišnou od jakéhokoli pohybu a sportu jsou pravidla, která se na ní od nepaměti vážou. Jóga přece vznikala jako duchovní směr. To, že se mnohem později začalo hlavně s cvičením kyčlí, aby chuděrky vydržely to dlouhé sezení ve zkříženém sedu při meditacích, už se pramálo ví.

Patandžali toto všechno věděl a shrnul celou podstatu tak rozsáhlého obsahu do něčeho poměrně malého, čemu dnes říkáme Patandžaliho osmidílná stezka jógy. Nebyl to jenom on, kdo tento smělý plán zrealizoval, ale z něj se momentálně nejvíc vychází.

Dovolte mi tedy představit to, co dělá jógu jógou. Není to jen o krásných legínách a rozsahu pohybu…

 

JAMA A NIJAMA – vazby a doporučení

Jama a Nijama jsou morální doporučení, které poukazují na to, jaký by měl mít jogín vztah ke světu. Také nabádají k tomu, jak by měl člověk na sobě pracovat.

Jama a Nijama jsou také prvními dvěma stupni Pataňdžaliho osmidílné stezky – komplexního systému jógy, kdy nejeden stupeň provází další a žádný z nich nelze přeskočit.

Jsou návodem, jak se chovat správně a stát se moudrým člověkem tak, aby člověk neškodil sobě, ani svému okolí. Jedná se o morální vymezení, jakási etická pravidla a celkové nahlédnutí reality. Jde o práci s myslí a charakterem, což je nesmírně náročné, ale podle Patandžaliho jógasutry jsou toto dva předstupně Asány, tedy fyzického projevu jógy. Než se tedy jogín dostane k Asánám, měl by projít přes Jamu a Nijamu. Proto považuji za důležité to zde zmínit a alespoň velmi stručně o tom pohovořit.

Jama a Nijama spadají pod Krija jógu a směřují nás k cíli. Jama a Nijama jsou o poznání sebe sama, sebesledování, včetně našich nedostatků.

 

JAMA

  1. AHIMSÁ – NENÁSILÍ: vůči sobě i ostatním. Člověk je sám sobě laskavým, vědomým pozorovatelem. V přítomnosti takového člověka mizí všechno škodlivé. Jde nejen o nevracení špatných činů, sebekontrolu a zpracování škodlivého, kde nesmí dojít k negativní reakci. 

Použití v denní praxi – neubližování myšlenkou, slovem, ani činem.

 

  1. SATJA – PRAVDIVOST: pravdivost nejen sám k sobě, ale také ke svému okolí. Bez úsilí dosahovat svých činů a cílů. Neobelhávat svou vlastní mysl. Pravdivě vnímat schopnosti a možnosti vlastního těla (nejen u cvičení v denní praxi).

Použití v denní praxi – absolutní jednota a harmonie mezi tím co si myslím, co říkám a co cítím.

 

  1. ASTÉJA – NEKRADENÍ: nekradení a neochuzování sebe samé, i jiné celkově. Pokud se zásada dodržuje, proudí k nám všechno dobro samo.

Použití v denní praxi – nepřivlastňování si nejen majetku, nebo zásluh někoho jiného a neprezentovat je za vlastní.

 

  1. BRAHMAČARJA – ČISTOTA VĚDOMÍ, BYTÍ, ZDRŽENLIVOST: zdrženlivost a nevášnivost (nejen v sexuálním slova smyslu). Jde o zdrženlivost ve všech ohledech – oproštění se od chtíče v myšlence, slovu i činu.

Použití v denní praxi – v dialogu bychom měli mít úctu k druhému a vnímat jej, naslouchat ostatním a vést plnohodnotné diskuze.

 

  1. APARIGRAHA – NEULPÍVÁNÍ, NEHRABIVOST, NEHROMADĚNÍ, NEZÁVISLOST: jedná se o neulpívání, nehrabivost a nespoutávání (ve vztazích). Nemělo by se lpět na věcech ve všech úrovních, člověk pak ztrácí svobodu i aktuálnost.

Použití v denní praxi – měli bychom být vždy schopni začlenit nové věci, umět je procítit, mít schopnost empatie.

 

 

PĚT PRAVIDEL NIJAMY

  1. SAUČA – ČISTOTA TĚLA I MYSLI: jedná se zde o vnitřní i vnější čistotu, o práci s myslí, což zostřuje Átmán. Jde o to, aby myšlení, mluvení a jednání bylo jednotné. Tím mysl zachováváme harmonickou, to znamená mít čistotu na úrovni mysli, která není ovlivněna negativními, zlomyslnými myšlenkami. Myšlenka je jako bumerang, proto sauča učí, že ty špatné je třeba odmítat a nahrazovat je něčím jiným. Ve všech ohledech – mozek vytváří představu a tělo se ji snaží udělat – platí nejen v józe.

Použití v denní praxi – žít v jednotě a jednotně, být pravdivý, k sobě, k ostatním, v každé situaci.

 

  1. SANTÓŠA – SPOKOJENOST: opravdová, upřímná spokojenost. Opět vychází z čistoty a nastavení mysli. Udržet pozornost u svých reakcí na vnější vlivy- nenechat se rozhodit ze své stability. Jde o schopnost rozlišení věcí a nutnost zpracování situací tak, abychom se nenechali vyvést z naší vnitřní klidové rovnováhy.

Použití v denní praxi – být spokojený sám se sebou, přijímat a zpracovávat informace a pracovat s nimi. Být sám sobě pozorovatelem. Prožívání upřímné radosti vede k vnitřní spokojenosti a ta k následné blaženosti.

 

  1. TAPAS = SEBEODŘÍKÁNÍ, SEBEKÁZEŃ, MORÁLNÍ DISCIPLÍNA, ODŘÍKÁNÍ: pozorujeme pohyby své mysli, nelenošíme. Nejedná se o askezi. Jedná se o mentální a tělesnou disciplínu. Používání své vůle. Je nutné být pokorný, skromný, volit slova, mít úctu k člověku. Být si vědom a omezit negativní schopnosti své mysli. Nepřepínat se přehnanými ambicemi, nelenošit.

Použití v denní praxi – být si pozorovatelem, mít sebedisciplínu a používat svou vůli vědomě, zbavovat se pošetilých závislostí, očišťovat se nejen na tělesné, ale i mentální a psychické úrovni.

 

  1. SVÁDHJÁJA – STUDIUM SVATÉHO PÍSMA, SEBE SAM/A, SPOJENÍ S OSOBNÍM BOHEM: Jedná se o studium převážně sebe sama – Džňána jóga. Jde o to vnímat, kdy a čemu se poddávám. Použít toto rozlišení Buddhi a aplikovat to do naší mysli.

Použití v denní praxi - Studovat proto, aby si člověk udělal svůj vlastní obrázek a nebyl závislý na ostatních. Studovat nejen sám/u sebe, ale i všechno kolem sebe. Sebepoznáním k pochopení.

 

  1. ÍŠVARA PRÁNIDHÁNA – VNITŘNÍ ODDANOST/ODEVZDANOST OSOBNÍMU BOHU, VYŠŠÍ / VNITŘNÍ DUCHOVNÍ PODSTATĚ: uvědomění si smysluplnosti existence kosmického dění. Studium svatých písem slouží k tomu, abychom si uvědomili, že vůbec máme v sobě nějakou duchovní podstatu. Jde o prvotní prožitek. Uvědomění si toho, že jsme součástí záměru, součástí cyklu, kosmického dění a že vše má smysl. Odevzdání se božskému principu ve smyslu splynutí, sjednocení se s ním. Objevení nejvyššího principu v sobě sam/a, prožitkem pravé podstaty se dostaneme k vlastnímu, rozšířenému vědomí. Vlastními myšlenkami utváříme svět uvnitř i vně. V denní praxi – uvědomění si sami sebe, vyššího principu, přijetí této skutečnosti a přijetí nás (přijmout sami sebe) v něm.

 

Ozvěte se

Pokud ve Vás zůstaly nezodpovězené dotazy, neváhejte se ozvat.


 
Jméno
Příjmení
Telefon
Email
Poznámka
 
 
Odeslat